Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Ctnostné jednání je pro Aristotela a Tomáše takové, jaké můžeme vidět u ctnostného člověka. Kde je ale ten vzorový příklad ctnostného člověka? Aristotelés na tuto otázku přímo neodpovídá, protože předpokládá, že rozumný člověk má takový vzor takřka před očima ve vznešeném Athéňanovi. Pro Tomáše je to především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: "člověk, jaký má být". Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy a potažmo komentáře svatého Tomáše.
Thomas Aquinas was an immensely influential philosopher and theologian in the tradition of scholasticism, known as Doctor Angelicus and Doctor Communis.
He was the foremost classical proponent of natural theology, and the father of the Thomistic school of philosophy and theology. His influence on Western thought is considerable, and much of modern philosophy was conceived as a reaction against, or as an agreement with, his ideas, particularly in the areas of ethics, natural law and political theory.
The philosophy of Aquinas has exerted enormous influence on subsequent Christian theology, especially that of the Roman Catholic Church, extending to Western philosophy in general, where he stands as a vehicle and modifier of Aristotelianism, which he fused with the thought of Augustine.
... Show more